A v tých Nových zámkoch novina sa stala zabili šohajka, keď muzika hrála |: Nenazdál sa šohaj svojej veselosti že on u muziky složí svoje kosti :|
Aj ket on umíral, přežalostně vzdychal. Na svoju mamičku presmutně zavolal, |: kde je má mamička, kde má frajárečka, co by zatlačily moje sivé očka. :|
Kamarádi moji tu mňa nenechajte na vrbecký cinter tam mňa pochovajte |: Na vrbecký cinter, blízko samých dverí milá pujde kolem, srdco ju zabolí :|
I: Až já smutný půjdu na tu vojnu :I I: komu já zanechám svoju milú, komu já zanechám moju milú :I
I: A já ju zanechám kamarádom :I I: dokáť sa nevrátím z tej vojny dom, dokáť sa nevrátím, z tej vojny dom :I
Až se budeš vdávat, tak si vzpomeneš, že jsi byla mou láskou jedinou. Já se budu dívat, jak se povedeš za ruku jinou, tobě souzenou.
Cigánko ty krásna, cigánko malá, srdéčko ti láska má nespoutala. Kterého teď vábi černé oči tvé, které se mi zdali být tak upřimné.
Až v ohni tábora zrudne tvůj vlas a z houslí tesklivý ozve se hlas. Vzpomeň si cigánko, že mněl jsem tě rád, že lásku ti nikto víc nemůže dát.
Cigánko ty krásna, cigánko malá, srdéčko ti láska má nespoutala. Kterého teď vábi černé oči tvé, které se mi zdali být tak upřimné.
Až v ohni tábora zrudne tvůj vlas a z houslí tesklivý ozve se hlas. Vzpomeň si cigánko, že mněl jsem tě rád, že lásku ti nikto víc nemůže dát.
Čí to husky na tej vodě, oni túžá po slobodě. /: Ve dně v noci gagotajů mňa smutnému spat nedajů :/
Nad Myjavů vyšla hvěda, jedna tmavá, druhá světlá. /: Aj ty tmavá, rozjasni sa, moja miuá rozmysli sa. :/
Já už sem sa rozmyslela, ručenku sem tebě dala. Ručenku tú moju pravú, že nás nikdá nerozveú.
Čí že sú to koně, čí že sú to koně ve dvore, co že s nima žádný, co že s nima žádný neore ? /: Čí že by, čí že by to byli, moje sú, oni ma k mej milej, holubence sivej donesú. :/
Hop koníčy moje, hop moje do skoku ! Budem ležat milej, holuběnce sivéj, pri boku. /: Nebudem sa, nebudem sa modlit otčenáš ! Hop, teraz ma milá, holuběnka sivá, pobozkáš :/
Tancoval by som, tancovala by som, sama som ! Kup mi, milý, čižmy, kup mi, milý čižmy, bosá som ! /: Aj keď mi ty tie čižmičky nekúpíš, nebudem ťa bozkat, nebudem s tebú spat, uvidíš :/
Dívám sa já, dívám na naše polečko. Dáme my si slovo, moja frajárečko. Že sa v tento rok, že sa v tento rok zebereme, věrnů lásku si slůbíme.
Dívám sa já, dívám na ten náš vinohrad. Svatební ti dojdu pod okno zazpívat. Budeš cérečko, budeš cérečko začepená, od maměnky odvedená.
Dívám se na střemchy bílé Dívám se na rodný kraj |: vzpomínám si na ty chvíle vzpomínám na měsíc máj :|
V máji jsme se spolu sešli v máji jsme se poznali |: v máji jsme se zas rozešli je konec milování :|
Tak jak květy uvadají uvadá i láska má |: zhaslo slunko, zhasly hvězdy zůstalo jen vzpomínat :|
Vrať se hochu, vrať se zptáky přijď zulíbat moji líc, |: nemohu bez tebe býti nemohu bez tebe žít. :|
Dobrú noc, má milá, dobrú noc, nech je ti sám pán búh na pomoc, /: dobrú noc, dobre spi, nech sa ti snívajú sladké sny. :/
Nech sa ti sní milá taký sen, že já tebja verně milujem, /: že tebja, milujem, z lásky ti srdénko darujem :/
Ked sem já šel skoro ráno na družstevní pole, uviděl sem naproti jít potěšení moje. /: Dobré ráno frajárečko, kdes tak skoro byla, že sis červenú sukénku celú zarosila. :/
Já sem byla, muj šohajku, skoro ráno v lesi, a tam sem sa umývala ve studenej rosi. /: Fijalku sem si trhala, tebja sem čekala, lebo sem ťa, můj šohajku, dlúho neviděla. :/
Myslela si moja milá, když s ňú večer stávám, že na poli, na družstevním, prácu zanedbávám. /: A já ořu, pole vláčím, se skřivánkem zpívám, po sukénce, po červenej, po očku sa dívám. :/
/: Dúbravěnko zelená ://: proč si tak ošumělá :/
/: Došli na mňa mrázové ://: velicí nečasové :/
/: Až ty mrazové přejdú ://: pěkná zelená budu :/
/: Široký list ponesu ://: bílým květem pokvetu :/
Ej búdo stavjaná z kameňa,stavjal sem ťa svýma rukama. /:Takto pěkně mosíš stát, až budem svět opůšťat, aby mohli na mňa všeci v dobrém vzpomínat:/
Veru ten vinohrad neprodám, ale ho synovi zanechám. /:Keď bude chcet vínko pit, mosí révu obrobit, aby mohel kamarádú do bůdy vodit:/
/: Ej pršalo, bylo tma nad našů zahrádků, :/ /: tišili sa pacholci, tišili sa pacholci mému marijánku. :/
/: Ej netěšte sa pacholci mému mariánku. :/ /: U súsedů vedlejších majů eště pěknější modrů fialenku :/
V čarském háju na tej cestě v krvi forman Jan. Stroma kus co na něm leží, bude mája k samej věži. V čarském háju na tej cestě v krvi forman Jan.
Vracajů sa bez pěsničky chlapci z hája dom. Jana koně grošované, tak jak žalem podkované. Vracajů sa bez pěsničky chlapci z hája dom.
V tem keď chlapci na hošije skáčů pod májů. Umíráček rozcingá sa, že Jan k pánu ubírá sa, v tem keď chlapci na hošije skáčů pod májů.
V čarském háju na tej cestě smutná pěsnička. Zpívajů ju lanžhotčané, jedno srdce ubečané. V čarském háju na tej cestě smutná pěsnička.
Ptáčku jarabáčku, daj sa k mojej milej, zpívaj jí pěsničku o nešťasťů mojem. Křídelkem ju pohlaď po tem líčku bledém, tů našu pěsničku zpívat si nebudem.
Hore důle našů dědinů. Regrůti na koně vysedajů, maměnce od pláča fjertoch promáčajů, slza ke kacabajce.
Neplačte maměnko nademnů. Šak se vám já za dva ročky vrátím, gazdujte s frajárků mojů osamělů, v Dlůhých aj Na Šudoňku.
Hore důle našů dědinů. Chlapci dom sa z vojny navracajů, maměnka na zádech nošu s jatelinů, milá stójí v brance.
Chtěl bych dívča vypovědět co už dávno v srdci nosím |: zamiloval jsem si dívča a tu svoju lásku skrývat mosím :|
Šel jsem jednej tichej noci blúdím kolem tmavým hájem |: dívča které v srdci nosím pod kalinú stójí se šohajkem :|
Nevěděla moja milá že chodníčkem za ňú chodím |: lásku svoju jemu dala a já na vojnu sa zajtra strójím :|
Nechodí k nám, nezastaví, já ji neznám, Nepromluví, nepozdraví, lásku stále nemám. Lásko má, chtěl bych znát kam chodíváš spát, Jak umíš: /: Lásko má dělit pláč i smích, ty umíš lásko být posvátná i největší hřích. :/
Tak vzdálená mému snění, dávno utajená, Píseň krásná kdy se změní, stále bezejmenná. Lásko má chtěl bych rád jednou se ti vzdát, Ty umíš: /: Lásko má dělit pláč i smích, ty umíš lásko být posvátná i největší hřích. :/ /: Lásko má děliš pláč i smích, ty umíš lásko být posvátná i největší hřích. :/
Jak jsi smutná, dědinečko, bez mej maměnky. Zavřené je okénečko, pod ním poměnky. |: Jarní kvítko voní, mě je smutno po ní. Za tú mojů mamulenků, srdénko mňa bolí :|
Jak je smutná, osiřelá, rodná dědina. Už mňa tam v ní nepřivítá mamka jediná. |: Marně ťukám, volám, to srdénko hledám. Co mňa tolik milovalo, to už bože nemám. :|
|: Ztratila jsem nabrúšený srpek v jatelině, :| |: kerý šohaj mě ho najde? Kerý šohaj mě ho najde? Ten si večír do komúrky za mnú zajde. :|
|: Hledat budú dva mládenci, které v srdci dá jim :| |: a ten třetí z chalúpečky, a ten třetí z chalúpečky, proč se jemú od komůrky klíč dát bojím. :|
|: Dávno už je jatelinka v kopách usušená. :| |: A můj srpek v poli leží, a můj srpek v poli leží, pro mládence je komůrka uzavřená. :|
Za naším je k Brumovicím cesta, cesta hodně hluboká, pochovala's do ní našu lásku, pochovala's do roka. Tys mě čekávala u zahrádky, u vašej, už ně u ní, galánečko moja, už ně u ní nečekej.
Už sa ztrácí tá brumovská cesta, celá snihem zapadlá, už nám láska, galánečko moja, už nám v srdci uvadá. Moja bolest za čas, ze srdce se vytratí, ale ten tvůj věnec, galánečko, ten ti žádnej nevrátí.
Každú bolest srdénka čas že zhojí, lásce zapomnět nedá, šohajovi. Zapomenút nemože, utrápí sa, můj bože. Slžiček sem proléla celé moře.
Lásku sme si slůbili, ale dávno. Čekala sem celů noc, ale darmo. Ve snách sa mě navracáš, říkáváš, že rád mňa máš, eště než ti uvěřím, už je ráno.
Ráno ráno, raníčko, bez slunéčka. Ej skleničko skleněná, bez vínečka. Dopij šohaj celý džbán, ale už víc nechoď k nám. Za tebja mňa nedajů má mamička.
/: Když jsem k Vám chodíval, chodívali drábi :/ /: a už k Vám nechodím, a už k Vám nechodím, nechodí k Vám žádný. :/
/: Když jsem k Vám chodíval, chodívali jsme dva :/ /: jeden od ulice, jeden od ulice, druhý ode dvora. :/
/: Ten od tej ulice, ten prosil velice. :/ /: Ten od teho dvora, ten od teho dvora, ten prosil pre Boha. :/
Keby ste věděli, má maměnko stará, keby ste věděli keho to mám ráda, |: to byste mě zakázali, nebo néni ke mě rovný, na mňa byste sa hněvali. :|
Keby ste věděli, můj starý tatíčku, ským sa to povedu hore dědinečků, |: to byste mňa rád neměli, našej lásce požehnání, nikdá byste už nedali. :|
Jak voda, voděnka dolinů protěká, tak žádný nepoví, co na tebja čeká, |: nebudem ti v lásce bránit, bože, šohajíček švarný, dědinů sa s tebú vodit. :|
Keď sa já zadívám na tu dolinečku, pokaždé vzpomenu na svoju mamičku. |: Tu mňa malučkého mamka nosívaly, pod voňavú lipkú, tam mňa kolébaly. :|
A keď mňa přestaly mamička kolébat, šel sem za tatíčkem koníčky poháňat. |: Aj už s tej lípečky lístky opadaly,a mně po maměnce pěsničky ostály :|
Keď sa já zadívám z tej lanžhotskej věže, uvidím šohajka, s volečkama oře, |: konopná košelka, bělala sa v dáli, spínala jsem ruky k modravému nebi. :|
Šak je ten šohájek jak červená růža, daj ně ho můj bože, daj ně ho za muža. |: Daj ně ho můj bože, šak je to v tvej moci, Šak mňa srdce bolí pro ňho ve dně v noci. :|
Keď zakvitel vinohrad, tebja sem si zlůbil, aj sem ti ke svatbě, aj sem ti ke svatbě, vínko z něho slůbil, vínko z něho slůbil.
Nechalas mňa má milá, co včíl se mnů bude? Aj mě presmutnému, aj mě presmutnému, enom vínko zbude, enom vínko zbude.
Žalost si v něm utopil, aj tvoju nevěru. Ke druhej si zajdu, ke druhej si zajdu, v sobotu k večeru, v sobotu k večeru.
Kolem nás, kolem nás, cestička kamenná. Po ní šla presmutná dcérka uplakaná. /: Proč děvčico, proč naríkáš, či ti něco chybuje, šohaj sapominul, kdo ťa pomiluje :/
Otče náš, bože náš, jaké je to právo. Nevypil oldomáš, už mu choďá na hrob. /: Mladé oči vyplakané, velká rana na duši, kdo po něm frajírku - který z nás potěší. :/
Dokopy mládenci, než sa rozejdeme. Dajme si pěsničku s kerú slubujeme. /: Na památku kamarádom, co už sú za dědinú, nenechme zaplakat děvčicu jedinú :/
Já spatřil jsem ji po létech v kavárně veliké a nuzně byla oděná v modré toaletě, a nuzně byla oděná a bledou měla líc a v pravé ruce držela pár starých pohlednic.
Kupte si moje pohledy jsou samý žert a smích, kupte si moje pohledy je také láska v nich. Kupte si moje pohledy, kupte si tělo mé, kupte si lístek růžový dříve než uvadne.
Lásko, Bože, lásko, kde ťa ludé berú? /: Na horách nerosteš, v poli ťa nesejú. :/
Ked by sa ta láska na poli rodiua, /: nejedna panenka pro ňu by chodiua. :/
Ale že sa láska na poli nerodí, /: nejedna panenka bez muádenca chodí. :/
Lásko, milá lásko, kde ťa lidé berú v zahradách nerosteš, v poli ťa nesejú Mě v poli nesejú já sa sama rodím mezi mládencama aj panama chodím Mě v poli nesejú já sa sama rodím mezi mládencama aj panama chodím Milá lásko, kde ťa lidé berú
/: Letěl letěl roj, prez mej milej dvor :/ Sedel na okénko, zaťukal na skélko stroj sa milá stroj, stroj sa milá stroj.
/: Stojí u dverí, volá otevri :/ Otevri ně milá, holuběnko sivá mé potěšení, mé potěšení.
/: Já neotevrem, mamka ně brání :/ že ňa nejsi hoden, šohajíčku švarný mé potěšení, mé potěšení.
/: Keď nejsem hoden, ostávaj sbohem :/ vyber si, možeš-li, moja najmilejší já si nemožem, já si nemožem.
Nad lesem za Moravú, búřka sa hóní, v kapličce Lidéřovskej, zvoneček zvóní. /:Hromy bubnujú, nebe sa otvírá, ke svojej galánečce šohaj sa ubírá.:/
Otevři, moja milá, na déšti stójím, ať do mňa neuderí, teho sa bójím. /:Růže červené, kdo by ti nosíval, a hladit srdénečko, kdo by ti chodíval.:/
Nad lesem, nad kapličkú, pořád sa blýská, šohajek v komůrečce ručenku stíská. /:Búřka odletí, slunéčko zasvítí, a já ti po tej búřce natrhám kvítí.:/
Kvetou máky v poli a mě srdce bolí že tam zaorali naše místo pod topoly Roste tam teď žito a mě je to líto Že než bude pokosené že bude už zválané.
Enom jednu mamičku máš, v světě širém. Mosíš si ju považovat, dokát žije. Jak jedenkrát mamku ztratíš, víc ju ničím nenahradíš. Všecko ztracené máš, všecko ztracená máš.
Za tú lásku, mamko moja, děkujem Vám. Dokát ste tu mezi nama, dobře je nám. Vaše oči aj srdéčko, Vaše ruky aj slovéčko. Nech sú dlúho s nama, nech sú dlúho s nama.
Až jedenkrát, Vaše oči, mamko zhasnú. Ostaneme se vzpomínkú, na Vás krásnú. Ťažko ste nás vychovala, lásce pravdě učívala. Mamko, děkujem Vám, Mamko, děkujem Vám,
Měla jsem milého, holůbka sivého, |: on sa ně zatúlal do kraje širého :|
Ať sa ně zatúlal, šak ona sa ně vrátí. |: To moje srdénko potěšit on mosí. :|
Můj milý holúbku, sivučký můj ptáčku, |: ostávaj tu se mnú mé srdce opatruj. :|
Jak ty jsi daleko srdénko mňa bolí, |: hlava sa zatočí druhý žalost zhojí :|
Můj starý tatíčku, v tmavém hrobě spíte, /: mňa na vojnu berů, vy o tem nevíte. :/
Vy o tem nevíte, vědět nebudete, /: že na vašem hrobě fialenka kvete. :/
Fialenka kvete, bílý karafiát, /: škoda vás tatíčku, škoda vás na stokrát. :/
Škoda ja preškoda, tej krvi červenej, /: kerá sa vyléla do trávy zelenej. :/
Nad Myjavú sú dvě hvězdy jasné, u súsedú majú dívča krásné. /: Keď ho vidím, mosím horekovat, su chudobný, nesmím ho milovat. :/
Proč's mňa, bože, chudobného zrodil, proč sem sa já chudobný narodil? /: Srdce sem měl enom to jediné, to sem ztratil a včíl nemám žádné. :/
Zeleňaj sa, zelená travičko, rozlévaj sa, studená vodičko. Rozlévaj sa po dobrném kamení, nastalo nám s milů rozlúčení.
Nalomená halůzečka neraší tak jak dívča na kolenách neklečí, |: lístky ztratí spješ jak druhé, z kerých voní lipáčí. :|
Za zlomenů druhá haluz vyraší na umrelů větr hlinu napráší. |: A veselé zpěvy mladé spješ jak ptáča zplaší :|
Nalomené dívčí srdce naříká, milého ji vzala vojna veliká, |: mladost ztratí spješ jak druhé, kerých sa to netýká. :|
Není nám súděné navěky tu zostat, ani prenocovat ani z milú prespat. Došel čas lůčeňá, podajme si ruky, šak né naposledy, né na dlůhé roky.
Někteří odešli, my půjdeme také, dokavať sa sejdem v zdraví ostávajte, zanocme si všecí poslední pěsničku, nalejme si eště jeden na rozlůčku.
Lepší sů krštenky aj barjaká svadba než ztratit na věky svého kamaráda. Není nám suděné dojest, do dna dopít, ale sa musíme po dobrém rozejít.
Nenkovská kaplička, zvonek malý. Tam jsme my v poledne zvonívali. |: Zvonili v poledne, za svítání, malému tichému požehnání :|
Vzpomínám lipečku na dědině, tisíce včeliček v medovině. |: Už nám tu lipečku chlapci zťali, co pod ňů stařečci sedávali. :|
Šecko sa změnilo, čas sa kloní. Kdo to v tej kapličce kemu zvóní? |: Umřelo mamičko potěšení, ani ten zvonek už jak byl néní :|
Nezapomeň, moja milá, nezapomeň u mňa stávat, až já budu v zemi černej nadycky sám tvrdo spávat! Samotnému chvíla dlúhá a preťažká každá hruda! Nezapomeň, moja milá, nezapomeň u mňa stávat.
Měl sem ťa rád, šak dobře víš, měl sem ťa rád, žádnů druhů. Kamarádi tvoju lásku závidět mě hned nebudů, už ťa zpívat neučuju, duchénků ťa nepřikryju, měl sem ťa rád, šak dobře víš, měl sem ťa rád, žádnů druhů.
Naposledy dávám ti já, naposledy milá sbohem. Větr fučí a včíl v tebje srdca v stromech v zemi oheň. Aj keď on zas vyrovná sa, nevrátí sa láska - krása Naposledy dávám ti já, naposledy milá sbohem.
Nikeho už tady néni, s kým sa já dnes lůčit mám. Tatíčka mě dráb zabili, mamičku sem nepoznal. |: Ty si dívča jediné, co má srdce upřímné. Tebje sbohem dám. :|
|: Ťažké naše rozlučení keď už sa vjec nesejdem. :| Enom sme sa poznali, lásku sme si vyznali, a už sa rozejdem.
Očka sa ně zavírajů, třeba už je ráno. Enom ony dobře znajů, co sa v noci stalo. |: Proč sa očkám chce tak spát, nebudu vám povídat. Však byste si mohli myslet, že sa ně to zdálo. :|
Očka sa ně zavírajů, třeba je deň bílý. Slunéčka sa neoptajů, kde je ten můj milý. Proč sa očkám chce tak spát, že ňa nechců poslůchat. Tak jich nechám nachvilenku aby eště snily. Proč sa očkám chce tak spát, když už majů dávno vstát. Keď mám očka nevyspané, budu vzpomínat.
/: Od Ježova do Žádovic chodníček :/ /: vyšlapal jsem ho já, já a můj koníček :/
/: Za milů jsme můj koníčku jezdili, :/ /: podkověnky pěkně, podkověnky pěkně ej tobě zvonili :/
/: Podkověnky a mě nová šablička, :/ /: odvedli nás oba, odvedli nás oba, plakala mamička :/
/: Odvedli nás, k dragůnom nás poslali, :/ /: ježovské frajárky, ježovské frajárky ej po nás plakaly :/
Od záhora rmútná voda pretekává, už ňa moja najmilejší zanechává. /: Zanechává, už mňa nechce, horko ťažko zaplakalo moje srdce. :/
Přečo si ty moja milá taká smutná, Či ťa trápí bystrá voda, že je rmútná. /: Rmútnú vodu havran pije, každý si to dívča bere co miluje. :/
Bože milý, bože, cos mi to udělal? Mého kamaráda ze světas odebral. |: Odebral, odebral, k sobě do nebíčka, plačů kamarádi, plače frajírečka. :|
Mamička tatíček synka oplakali. Jeho tělo navždy v zemi pochovali. |: Aj kostelní zvony tíško smutně bjiů, se šohajkem švarným tažko sa lůčijů. :|
Neplačte mamičko, za to nemožete, na světě sů sily, které nezmožete. Přestaňte už slzy po lícenkách ronit, ve svojich srdénkách budete mňa nosit.
Keď sme byli s mojú milú ve vinohradě, ríkala mi, abych kúpil dva vrané koně, |: Koníčky sme kúpili, k svadbje sme jich chystali, no dnes večer dva žádnári mňa zverbovali:/
Odvédli mňa samučkého na tú vojnu zlú, nedali mi rozlúčit sa s mojú milenú. |: Milá moja plakala, že by mňa jim nedala, keby sa vraj tých žadnárú tak moc nebála :|
Neplač moja najmilejší, já sa ti vrátím, lásku kerú k tebje cítím nikdy neztratím, |: Za pár ročkú dojdu dom, na kostele zvoní zvon, s iným moja najmilejší k svadbje sa těší :|
Polečko zorané, přes pole cestička, na nebi už svítí, na nebi už svítí jasná hvězdička.
Jasňučká hvězdička nad našů dědinů. Ztratil jsem frajárku, ztratil jsem frajárku, idu za jinú.
Prší, prší, len sa leje a já chodím bez nadeje, nik mi chleba neukrojí, ani vínka nenaleje. [: Mal som milú, už ma nechce, nech ju za to Pán Bôh ztresce. Nie však velmi, len tak málo, aby sa jej nič nestalo. :]
Vietor fúká, lístie padá a do duše smútok sadá. Nič ma v svete nepoteší, už ma milá nema ráda. [: Hociiných tisím poznám, ju predsa len vždy tak rád mám. Prečo mňa Bôh tak potrestal, že som ju lúbiť neprestal. :]
Jedného dňa vrátíš sa mi a budeme spolu sami v našej malej zahrádôčke na lavičke pod lipkami. [: Nespýtám sa, kde si bola, nepoviem ti zlého slova. Veď, ty si moja veľká láska, ty si moja sedmikráska. :]
Ráno, ránečko bílé, z hory, z horenky vstává. Slunko, slunéčko bílé, úsměv obláčkům dává. |: V boršických lúkách rosenka studí, nás dva budí. :|
Ráno, ránečko bílé, proč ty tak brzo vstáváš. Proč ty ránečko milé lásce obětí bráváš. |: V boršických lúkách písnička mládí nás dva svádí. :|
Ráno, ránečko bílé, dám ti kytičku růží, Víš, ty ránečko milé, víš, jak po lásce túžím. |: V boršických lúkách skřivánek zpívá, nám už svítá. :|
Keď žandári verbovali, na vojnu nás odváďali. /: Já sem chystal šablenku, moju milů frajárku, za iného vydávali. :/
Za iného za šohajka mosela jít má frajárka. /: Já koníčka kšíroval a on si ju odváďal z milockého kostelíčka. :/
Až já budu mašírovat, ty sa budeš smutně dívat. /: Vzpomeneš si má milá, jaks bývala veselá když sem začal k vám chodívat :/
S pánem bohem dědinečko, starodávná frajárečko, s pánem bohem eště jednů, kamarádi mňa čekajů, já mosím na vojnu.
Až já budu porůbaný, celý šablů posekaný, /: dojdi sa na mňa podívat, moje rady mně obvázat, moje potěšení. :/
/: Sedí sokol na javori, :/ probírá si svoje pérí.
/: Došel k němu starý jagár:/ já ťa sokol zastrelit mám.
/: Nestrílaj ňa jagáríčku :/ mám já frajárečku
/: Frajárečku taků milů :/ co sa o ňu šecí bijů
Od Pálavy krahulíček doletěl, novinu nám tuze smutnú pověděl, [:že tam kdesi v prostřed pola Pána Boha tiše volá, šohajek co tak žít chtěl.:]
Smutno je dnes od Dyje až k Moravě. Aj ta naša Pálavěnka smutná je. [:Že tam kdesi, blízko domú, tichá alej smutných stromú, na zlý osud žaluje.:]
Z letních květú malý vínek uvadá, za Pálavú rudé slunko zapadá. [:V dálce smutné plechy hrajú, šohajkovi zbohem dajú. přitulí ho Morava.:]
Proč mně, šohajíčku, víc nevzkazuješ, darmo mně srdéčko zraňuješ. |: Proč nezajdeš večer za mnú k nám, proč mám věřit lidským pomluvám, že sa budeš ženit, co říct mám? :|
Růžový červánek odvát musí sen, já zas budu čekat celý den. |: Tvoje oznámení v ruce mám, že sa budeš ženit, co říct mám? Měla jsem uvěřit pomluvám. :|
Až já půjdu zítra hore polama, ohlédnu sa smutná za váma. Za dědinú budeš s jinú stát, já si mohu jenom štěstí přát, abys ju měl jak mě kdysi rád.
Smutný večer bez měsíčka, ostala jsem bez synečka. /:Sama smutná doma sedím, z okénečka k lesu hledím, šohajek je odvedený.:/
Vyšla hvězda nad lesíčkem, túží srdce za synečkem. /:Túží, volá, vrať sa zpátky, dojdi do našej zahrádky, rozkvétajú tam fialky.:/
Za tým lesem, za horama, můj syneček s dragúnama /:leží v poli na kamení, posílá mi pozdravení, po hvězdičce, po jediné.:/
Smutný večer bez měsíčka, ostala jsem bez synečka. [:Sama smutná doma sedím, z okénečka k lesu hledím, šohajek je odvedený.:]
Vyšla hvězda nad lesíčkem, túží srdce za synečkem. [:Túží, volá, vrať sa zpátky, dojdi do našej zahrádky, rozkvétajú tam fialky.:]
Za tým lesem, za horama, můj syneček s dragúnama [:leží v poli na kamení, posílá mi pozdravení, po hvězdičce, po jediné.:]
/: Šohaju, šohaju, vaši ťa hledajú :/ /: Že koníčky vrané, že koníčky vrané, obroku nemajú, obroku nemajú
/: Mamičko, tatíčku dajte jim obroku :/ /: Já mosím za milů, já mosím za milů, mám cestu daleků, mám cestu daleků :/
/: Šohaju, šohaju, všeci ťa háňajů :/ /: Takej hany nemáš, takej hany nemáš, jaků ti dávajú, jaků ti dávajú. :/
Tá kněždubská věž, tá je vysoká, Tá kněždubská věž, tá je vysoká, vyletelá na ňu, preletela pres ňu húska divoká vyletelá na ňu, preletela pres ňu húska divoká
Vezmi Janíčku, vezmi flintičku, Vezmi Janíčku, vezmi flintičku, zamer na tú vežu, zamer na tú vežu, zastreľ husičku zamer na tú vežu, zamer na tú vežu, zastreľ husičku
Strelil husičku, strelil po dvakrát, Strelil husičku, strelil po dvakrát, zbohem buď šohájku, zradils svú galánku, zbohem nastokrát zbohem buď šohájku, zradils svú galánku, zbohem nastokrát
|: Tá lhocká lúčka voní, já tam chodívám, :| slúbil ně šohájek milý, že zas dojde k nám, slúbil ně čohájek milý, že večer dojde k nám.
|: Kde je ten holúbek milý, kde je Janíček, :| nevíjú šohájek milý, kady chodníček, nevíjú šohájek milý, kady k nám chodníček.
|: Tá lhocká lúčka voní, já tam nechodím, :| proč mě mé srdéčko bolí, níkdá nepovím, proč mě to srdéčko bolí, níkdá už nepovím.
Tá lužická dědina, rovňučká, zavoňala ve květu lipečka. |: Pod tú lipků, hudci hrajů, chlapců na vojnu verbujů. :|
Zverbovali šohajka jedného, zrovna stála frajárka u něho. |: Šohajíčku, dodji zas k nám, u božích muk na ťa počkám. :|
Jede šohaj z vojny dom dědinů, ide sa on přivítat za milů. |: U božích muk černý křížek, nedočkal sa šohajíček :|
|: V tej súhradskej luži prehlubokej :| |: utopili turci, suroví pacholci, jedno mladé dívča modrooké. :|
|:Neřekla kde schovali sa ludé. :| |: Než ju utopili, zle ju potrápili, jeden šohaj za ňů bečat bude. :|
|: Tá suhradská luža zavezená, :| |: Enom muka boží, tam kde dívča leží, roky stójí modro malovaná. :|
Takú sem si frajárečku zamiloval, jako by ju maléreček vymaloval. /: Oči černé, bílá líčka, jako by ju malovala malérečka. :/
Ale už je moja milá všecko darmo, já už mosím mašírovat zajtra ráno. /: Zajtra ráno, skoro ráno, dřív než výjde jasné slunko nad Komárno. :/
|: Ťažko ste mamičko synka chovala :| |: šak ste vy věděla, šak ste vy věděla že je vojna zlá. :|
|: Šijte mě mamičko košulku tenků :| |: a já si ju vezmu až pojedu k Vídňu na execírku. :|
|: Execírku znajů starý vojáci :| |: ale já ju neznám, já sa ju učit mám, pomož mě bůh sám. :|
Ráno, ráno, ránečko pěkne jsi, šáteček uviješ z barev si. /: Šáteček si z rosenky vyšíváš, deň však smutný tebů nám začíná, deň však smutný tebů nám začíná :/
Býval krásný za humny kvetl bez, z jarní Pálavy zavoněl kosatec, /: kukulenky, tažný vůz, pérečko, chodníček můj aj milé srdénko sebů vzalas modravá voděnko. :/
Tichý večer, neslyšet ptáčků zpěv, Tichý večer, nešumí lužní les. /: Dolinečce, rozkvetlým zahradám, svojej milej, šakvickým frajárkám, smutný zpívá šakvický šohájek. :/
Ty kátovské lúky, pokosné, každým rokem vóňá čerstvým senem, |: jak děvčica mladá, co sa túlá ráda, kolem struhy s kamarádem :|
Na slovenskej straně sú dva splavy, je to enem kúsek od Moravy. |: A tam mezi nima kvitne karafiát, voničku z nich já ti spravím :|
Ty kátovské lúky, široké sú, kdo má na nich dobrú, ostrú kosu? |: Temu budem hrabat, na podsádky dávat skoro ráno s chladnú rosú :|
Ty krumvířské vinohrady ty jsi tam a já jsem tady slunéčko na nás dva tak svítilo větší lásky pro nás nebylo ty krumvířské vinohrady slunéčko na nás dva tak svítilo větší lásky pro nás nebylo ty krumvířské vinohrady
Ty krumvířské vinohrady ty jsi tam a já jsem tady slunéčko na nás dva svítilo z naši lásky už nic nezbylo ty krumvířské vinohrady slunéčko na nás dva svítilo z naši lásky už nic nezbylo ty krumvířské vinohrady
Ty krumvířské vinohrady ty jsi tam a já jsem tady dneska už máš milá jiného dávno ses už vdála za něho ty krumvířské vinohrady dneska už máš milá jiného dávno ses už vdála za něho ty krumvířské vinohrady
/: Už je slunko z tej hory ven :/ stávaj milá už bude den, ej, ej, stávaj milá už bude den
/: Stávaj hore frajárečko :/ pojedeme na polečko, ej, ej, pojedeme na polečko
/: Vstávaj hore je den bílý :/ už sme žitko pokosili, ej, ej, už sme žitko pokosili
V hornom konci svítá, v dolnom zažehajů uprostřed dědiny dívča namlůvajů, dívča namlůvajů.
Nenamlůvajte mňa, šak já vám neslůbím, vašeho šohajka dokonca nelůbím, dokonca nelůbím.
Namluvili skálu, namluvili kámen, a tebja cérečko nenamluví žáden, nenamluví žáden.
Večerní dědinů nese sa notečka bude sa vydávat moja frajárečka frajárka moja doma sa strojí se mnů sa lúčijů kamarádi moji ej kamarádi moji
Došli mně zazpívat vínečko popíjat budů jim tatíček bílého nalévat vínko červené vínečko rudé frajárenko moja zajtra svatba bude ej zajtra svatba bude
Zpívajů do noci moju najmilejší lůčijů sa se mnů všeci najvěrnější dvérka otvírám oni idů k nám se mnů si zazpívat svobodu zapíjat ej zajtra nebudu sám
Vodička z bystrého neber ně milého. Vodička z bystrého neber mě milého. |: Kebys mě ho vzala horko bych plakala bieleným ručníčkom očka utierala. :|
Keby som věděla jak sa voda točí. Nermútila bych sa premilého oči. |: Premilého oči, dvě červené líčka, že mi jich odnesla tá bystrá vodička. :|
Vrbecká dědina na velikým kopci stójí, proč se k nám kobylští chlapci chodit bójí? Švarní chlapci chodit bójí.
Oni sa pobijů skoro při každej muzice. A mě pro jedného bolí moje srdce, bolí oklamané srdce.
Až ty k nám šohajku na Vrbicu zasej zajdeš. Tam svoju děvčicu tak jak tenrkát najdeš, smutnů, oklamanů najdeš.
Vysoko zornička, dobrú noc, Anička, /: ešce výšej nebe, dobrů noc aj tebje. :/
Dobrú noc, dobrú noc, ale ne každému, /: len temu děvčátku, co já chodím za ňú. :/
Dobrú noc, dobrú noc, eště vyšej kosi, /: dobrú noc tej lásce, co ňa v srdci nosí. :/
Za tichú Moravú kvítek drobný rozkvétá. S tú hlavú bolavú sám tam chodím za léta. /: Večer tam zavoní stráň heřmánkem jak tvá skráň, z dálky tam voní aj réž vábivá jak tvá dlaň. Za tichú Moravú motýl štěstí odlétá. :/
Za tichú Moravú každý večer blúdívám. S hvězdičkú nad hlavú láska jednú došla k nám. /: A snad už natisíckrát znělo tam mám ťa rád, když v dálce pěsničku nám na cimbál začli hrát. Za tichú Moravú nikdo dlúho není sám. :/
Široká dolina, úrodná rovina, zahrady, pole, vinohrady /: z Hradišťa kúsek dál, hrad Buchlov lesú král, z dávných dob na skále, stojí tady. :/
Chtěl by sa starý hrad, s Barborkú podívat, z Buchlovských lesů do doliny /: kde všeci zpívajú sklénečky zdvihajú, kde každý omládne hned je jiný. :/
Kdo jednú jedenkrát dojde sem je tu rád a keho srdéčko pobolívá /: zahrada Moravy slunkem ho pozdraví, s pěsničkú každý rád pookřívá. :/
/: Zaleť sokol bielý vták ku mojmu milému :/ /: pozdravuj ho na stokrát, pozdravuj ho na stokrát povezd tížko je mu :/
/: Aby došel večer k nám, že ho pekně prosím :/ /: že ho velmi ráda mám, že ho velmi ráda mám, že ho v srdci nosím :/
/:Zaleť sokol, biely vták ku mojmu milému :/ /: Povedz ty mu nastokrát, povedz ty mu nastokrát, budem jeho ženu :/
Zasadil jsem čerešenku v humně, /: zasadil jsem čerešenku v humně, dá-li Pán Bůh ona se mně ujme, dá li Pán Bůh ona sa mně ujme. :/
Keď počala čerešenka rodit, /: keď počala čerešenka rodit, začal jsem já za svú milú chodit, začal jsem já za svů milů chodit. :/
Došel sem k ní ona ještě spala, /: došel sem k ní ona ještě spala, boskal jsem ju, aby hore stala, boskal jsem ju, aby hore stala. :/
Boskal jsem ju na obě dvě líčka, /: boskal jsem ju na obě dvě líčka, stávaj hore sivá holubička, stávaj hore sivá holubička :/
Zasvítil měsíc nad huménkom, sedla mně žalost na srdénko. [:Pro tebja synečku, voňavý hrebíčku, že sedáš večer při vínečku.:]
Sľubovals ty mně lásku věrnú, že budu z jara Tvojú ženu. [:Jestli budeš píjat, ženu budeš bíjat, lepší je milý zapomínat.:]
Přestals mně spívat na zahrádce, chodívaš k mojej kamarádce. [:Zapomenem oba, na ty krásné slova, co sme si řekli u nás doma.:]
Nemožu jít za tebú, nečekaj ty na mňa. Čekal bys můj milený, čekal bys mňa marně. |: Závidijú ludé zlí našu lásku věrnú, žádný nechce povolit bych byla tvojů ženů. :|
Enom šecko najhorší, na nás dvoch vidijú. že sa máme tak rádi, to o nás nevijů. |: Dojdite sa podívat, večer za huménko, dojdite sa podívat, já mu dám své srdénko :|
/: Znám já zahrádečku roste v ní fialka, :/ /: zaleváju švarné dívča moja frajárka. :/
/: Frajárečko moja, proč smutné oči máš? :/ /: To pro tebja, můj šohajku, že k nám chodíváš :/
/: Ty máš smutné oči a mňa srdce bolí, :/ /: že nám naší lásce bráňá, nebudem svoji. :/
Žádný nemá frajárenku jak mám já, pěknů bílů košulenku vyšívá. |: Vyšívá ju od rána, ještě nikdá nezaspala, žádný nemá frajárenku jak mám já. :|
Žádný nemá svý koníčky jak já mám. Každý večer u vodičky napájám. |: Až ty koně obuju, na vojnu mňa zverbujů na frajárku, na koníčky vzpomenu. :|
Žádný nemá frajárenku jak já mám. Tej sa z vojny za dva ročky navracám. |: Dneska večer dojdu k vám, pod okénko a zavolám už nebudu frajárenko nikdy sám. :|